Spotřeba nebo potřeba? O hodnotách a zodpovědnosti

Ekonomický růst. Spotřeba. Hrubý domácí produkt. Hospodářský zázrak. Keltský tygr. Asijský tygr. Konjunktura. Boom. Tržní mechanismy. Zákon nabídky a poptávky. Odbytiště. Export. Import.

Médii donekonečna omílané výrazivo krásně zapustilo kořeny a přenastavilo uspořádání hodnot mnohých lidí. Zlaté tele konzumu má více uctívačů nežli bohové a božstva. Jeho oltáře, svatyně a chrámy již zaplnily matičku Zemi a poutní cesty k nim praskají ve švech, jak se jimi hrnou věřící ve svých barevných plechových idolech.

Někdy jsou jen super-, jindy hyper-, občas také hobby-, ale vždycky markety. Do nich putuje většina toho, co dokáží pracovité lidské ruce vyzískat ze štědře otevřené dlaně bohyně Gaii. Díky industrializaci výrobních odvětví včetně zemědělství už nabídka hravě předčí poptávku. Skrze vykořisťování lidí a zvířat se daří produkovat obrovské přebytky, na něž není a nemůže být v tržní ekonomice odbyt. Lidská práce je v důsledku toho degradována, oběť zvířat pak pošlapávána a přehlížena. Takzvané spotřební zboží od oděvů přes nábytek, elektroniku, po automobily a jiné a další se těší pozornosti a úctě jen po krátkou dobu, než je nahradí „sofistikovanější“ a „lepší“. Pak končí obrazně i doslova na smetišti, v zapomnění. Vytváření hodnot samo sebou pohrdá, neboť to, co je dnes „in“, bude zítra „out“. Konzumerismus tak paradoxně bují z neúcty k výrobě a výrobním prostředkům. Lidská genialita a invence svým rychlým (doposud nezastavitelným) pokrokem ničí stále a znovu hodnoty, jež vytváří či spoluvytváří. I tolik zbožňované peníze jakožto prostředek ke koupi jsou předmětem pohrdání – tím, že jsou vynakládány na věci v určitý moment potřebné, ale vzápětí již určené k vyhození, neboť se objevilo něco nového, na co lze peníze použít.

Samostatnou kapitolu představují potraviny. Na jedné straně přetékající sýpky a regály obchodů ve vyspělých zemích, na druhé straně podvýživa, hladomor, nedostatek potravy a pitné vody. Jak známo, nadbytek plodí plýtvání a nikde to snad není patrnější než u potravin, a to dokonce ještě dříve, než dorazí do obchodů a ke spotřebiteli. Už při samotné výrobě a přepravě dochází ke zbytečným ztrátám. Kvalitativně neodpovídající ovoce, zelenina, luštěniny, okopaniny, obilniny a jiné končí v lepším případě pro vedlejší zpracování, v horším se vyhazují. Při transportu dochází v důsledku manipulace a klimatických faktorů k dalším ztrátám a selekci, znovu pak v meziskladech, pokud zboží neputuje přímou linkou do marketů. Tam je podrobováno pravidelné probírce, při níž se do odpadových kontejnerů dostávají i zcela vyhovující potraviny. Díky špatně nastaveným kvalitativním normám tak každý den končí tuny a tuny zboží v odpadcích, aniž by se dostaly ke spotřebiteli. Stálo by za zjištění, kolik jenom vody, elektřiny, lidské práce a nafty se takto zmarní. Konzumenti (jako poslední článek spotřebního řetězce) kupují často podle ceny jako jediného či nejdůležitějšího kritéria, nakupují mnohdy více než dokáží spotřebovat, v důsledku čehož tu máme opět popelnice, ve kterých kvasí a hnijí více či méně znehodnocené potraviny.

Mimořádně bolestnou součástí výroby potravin je takzvaná „živočišná výroba“, jedna z největších zvrhlostí a zločinů, jakých se lidstvo dopouští. Právě tady se více než kde jinde projevuje zrůdnost celého systému dnešní civilizace. Miliony zvířat trpí nakonec zcela bez užitku, neboť hynou v brutálních podmínkách velkochovů a končí v kafilérkách. Vzpomeňme také požáry a udušení v halách drůbežáren, nemoc šílených krav, slintavku a kulhavku, ptačí chřipku, SARS, prasečí chřipku, prasečí mor... Rovněž při transportech živých zvířat dochází k velikým ztrátám díky bezohlednému chování a hamižnosti lidí. Vzpomeňme převozy koní z Polska do Itálie nebo u nás nehody náklaďáků převážejících prasata. Tato zvířata již někdy ani nedoputují ke svým katům na jatka. Živořila a trpěla a nic z toho. Maso zabitých zvířat již na pultech: vylepšené barvivy, umělým aroma, vodou, sójovou moukou. A ještě se ho spousta vyhodí. Je ho moc, zbytečně moc. Jako zákazníků, kteří nakupují bez rozmyslu ve velkém a nestačí zpracovávat obsah ledniček naditých zapáchajícími masnými a mléčnými výrobky.

V krajině vyrůstají obří mohyly – skládky – dědictví pro ty, kteří se nedávno narodili nebo teprve narodí. Jsou to symboly „úspěchu“ jedné poměrně krátké epochy lidských dějin, jedné civilizace, která povýšila chamtivost a bezohlednost dokonce i nad vlastní pud sebezáchovy, protože co je lepší ukázkou cesty k sebezničení, než bezuzdný konzum sám pro sebe? Konzum, který zanechává zničené životní prostředí, ničí lidské životy, zdraví a rozum, a nakládá s jinými živočichy těmi nejhoršími způsoby.

Existuje řada možností, jak z toho ven. Zodpovědnost a etické chování spotřebitele mají šanci přinést změnu, pokud takových lidí bude většina. Zatím takové jednání vědomě (z morálních a vlastní vírou předepsaných důvodů) či vynuceně (z ekonomických a sebezáchovných důvodů) praktikuje menší část lidstva.

Tyto možnosti zahrnují

*způsoby stravování (veganství, vitariánství, frutariánství, makrobiotika),

*ujímání se zvířat z útulků, z velkochovů, z vivisekčních laboratoří,

*různé cesty k získávání a nakupování věcí a služeb (sběr, paběrkování, freeganství, výměna, zlevněnky, second handy, antikvariáty, antiky, workshopy, půjčovny, bazary, zastavárny, potravinové banky, barter, výměnné kruhy, trhy),

*alternativy k létání a tradičnímu autismu (neplést si s duševním postižením stejného označení) jako je kolo, chůze, autostop, spolujízda, veřejná doprava,

*třídění a recyklace odpadu a/nebo jeho druhotné využití, kompostování,

*výroba vlastních potravin, oděvů, keramiky, medikamentů, kosmetiky, papíru, nástrojů aj. za pomoci osvědčených postupů našich předků,

*energeticky a ekonomicky nenáročné bydlení ve squatech, komunitách, ve stanech, teepee, jurtách...

Zkrátka a dobře, cest je spousta a dají se různě kombinovat. Stačí si vybrat. Navíc skýtají výhody jdoucí za rámec pouhé ekonomické výhodnosti a nepodporování stávajícího systému. Šetření a ochrana životního prostředí, etické chování vůči mimolidským tvorům, úcta k hodnotě lidské práce.

Závěrem chci upozornit na tři výrazné filmové dokumenty reflektující každý po svém téma „odpadu“ a jeho využití či recyklaci:

Vysněný odpad (Garbage Dreams, r. Mai Iskander, USA 2009) – o komunitě káhirských třídičů odpadu – zaballeenů),

Architekt odpadu (Garbage Warrior, r. Oliver Hodge, Velká Británie 2007) – o boji amerického architekta a stavitele Mikea Reynoldse proti úřednímu šimlovi a předsudkům,

Všichni možní sběrači a já (Les glaneurs et la glaneuse, r. Agnés Varda, Francie 2000) – originální snímek o sběru, paběrkování a freeganství.