Proč je pro „masojedy“ důležité pochopit karnismus

Většina z nás, které/ří odmala jí maso, si neuvědomuje, že pokaždé, když se dáme do jíd­la, konáme v souladu s neviditelným systémem víry, který vytvaroval naše myšlení, volby, pocity a chování. Nejsme si vědomi toho, že nám bylo vnuknuto, abychom jedli zvířata, ale zároveň nezva­žovali důsledky našich voleb pro nás i ostatní, nebo abychom si uvědomili, že nějakou volbu vůbec činíme. Tento neviditelný systém víry – karnismus – vytvořil iluzi, že když jíme maso, činíme tak svobodně. Karnismus je vystavěn tak, aby lidem s humánními zásadami dovoloval účastnit se nelid­ských praktik, aniž by si uvědomili, co činí a také aby blokoval jejich uvědomění si, že nevědomky konají proti zájmům svým vlastním i zájmům jiných. Pokud jíte maso, potřebujete (a zasloužíte si!) znát pravdu o karnismu proto, abyste mohli udělat opravdu svobodné rozhodnutí, protože bez uvě­domění není svobodné volby.

Co je karnismus?

Poznámka: Anglické slovo carnism nemá v češtině ustálený výraz a tento text je pravděpodobně vůbec prvním pokusem toto slovo do českého prostředí přinést, proto je výraz carnism modifikován na karnismus (podobně jako v polštině); doslovným překladem by bylo slovo „masožroutství“, které ale primárně nese negativní konotace.

Karnismus je neviditelný systém víry či ideologie, která si na lidech vymiňuje, aby jedli jistá zvířata. Karnismus je v podstatě opakem vegetariánství a veganství; „carn“ (vyslovováno /ˈkɑrn/ - pozn. překl.) znamená „maso“ nebo „z masa“ a „ismus“ označuje systém víry. Většina lidí nahlíží na jedení zvířat jako na danou věc, spíše než jako na volbu; v kulturách po celém světě, ve kterých je běžné jedení masa, lidé typicky nepřemýšlejí o tom, proč považují maso některých zvířat za ohavné a maso jiných zvířat za chutné, nebo proč zvířata jedí vůbec. Ale pokud jedení zvířat není nezbytné pro přežití, což je případ většiny dnešního světa, pak je to volba - a volby vždy pramení z víry.

NENÁSILNÁ BLOKÁDA NEONACISTICKÉHO POCHODU

NENÁSILNÁ BLOKÁDA NEONACISTICKÉHO POCHODU - BRNO, NEDĚLE 1.5.2011

„Aby zvítězilo zlo, stačí, aby dobří lidé mlčeli.“

V neděli 1. května 2011 plánují lidé sympatizující s neonacismem znovu pochodovat brněnskými ulicemi. Letos si k tomu záměrně vybrali trasu, která vede přes čtvrť, kde bydlí většina brněnských romských rodin.

Vzhledem k historii a současnosti nacistického hnutí považujeme pochod za úmyslnou snahu vyvolat strach a šířit xenofobii. V jiných zemích podobný záměr okamžitě vzbudil reakci široké veřejnosti a do cesty se mu postavily tisíce lidí. V neděli 1. května 2011 se o toto pokusíme i my v Brně. Podpořte nás prosím.

Nenásilnou akci „Brno blokuje“ organizuje několik desítek dobrovolníků a dobrovolnic různých názorů z různého prostředí a různého věku. Nenásilná blokáda neonacistického pochodu není organizována žádnou politickou stranou či hnutím a ani je nechce propagovat.

Více informací na www.brnoblokuje.cz 

Reportáž Radima Nejedlého z Českého rozhlasu o freeganismu

Kolektiv pro zvířata se podílel na reportáži Českého rozhlasu 2 o freeganství. Záznam je z května roku 2010.

Eva, Pavel a Honza nastupují do autobusu mířícímu k velkému nákupnímu centru. Jedou bez nákupního seznamu. Zboží, které si povezou domů, nehledají v regálech supermarketu, ale v kontejnerech za ním.

„Veškeré komodity - novinami počínaje, potravinami konče - jsou produkovány levně, ale prodávány za vysoké ceny. Velké množství zboží je pak vyřazeno z prodeje. Výrobci a prodejci, kteří záměrně navyšují produkci, aby jim neunikl jediný potenciální prodej, berou náklady na vyhozené zboží jako cenu za podnikání.“ Takto popisuje server freegan.info jednu ze základních pohnutek, která vede freegany k recyklaci vyřazeného zboží.

Audio záznam pořadu Zakázané ovoce (záloha) ve formátu mp3 na stránkách ČRo.

Světový den laboratorních zvířat (24. 4.)

Jsou dny, které si rádi nebo neradi připomínáme, protože se pojí se změnami, převraty, zvraty a kotrmelci v běhu lidských dějin. Někteří jsme už dokonce do svých diářů pojali jako významné dny také ty, které ze svých osobních důvodů pokládáme za důležité, ať už z hlediska lidských práv (Den Tibetu), ekologie (Den Země), nebo práv zvířat (Den laboratorních zvířat, Den hospodářských zvířat).

Třebaže nejsem velkým příznivcem jakýchkoli svátků, významných dnů, výročí atd., nějakým způsobem reflektuji právě výše zmiňované dny. Jsem si vědom toho, že pouhé vyzvednutí, upozornění na určitý den (a nezřídka i na sebe) je trochu pokrytecké, ale nedá mi to. Snad takové připomenutí může splnit nějaký účel, vyburcovat veřejné mínění, podnítit diskuzi... Nějak si sice nevzpomínám na konkrétní případ, kdy se tak stalo, a zda to přineslo pozitivní výsledek, ale proč to nezkoušet dál a dál. Ač tedy musím říct, že za účinnější pokládám dlouhodobou angažovanost v daném problému, a neméně tak i přizpůsobení svého životního stylu a postojů takovým způsobem, aby odrážely a posilovaly to, v co věřím.

Nyní bych rád obrátil svoji (a snad i čtenářovu) pozornost k vivisekci a laboratorním zvířatům, neboť zanedlouho bude 24. duben, a tedy Světový den laboratorních zvířat. Samozřejmě si uvědomuji, že tento den vyhlásila Světová zdravotnická organizace a de facto jím obhajuje cestu lidstva k pokroku ve zdravotnictví přes stamilióny (ale pravděpodobně mnohem více) umučených a usmrcených zvířat. K tomu je potřeba velká dávka cynismu. Ano, je v tom cítit i určitou dávku pokání, ale to nic nemění na tom, že dotyčná organizace takové praktiky schvaluje a podporuje.

Já si tento “svátek” připomínám ze svého pohledu milovníka zvířat - mimolidských bytostí. Pro mě tedy není oslavou medicínských úspěchů dlážděných mrtvolkami. Pro mě je uctěním krásných bytostí, kterým byla upřena volba naložit se svými životy, které se rodí jen za tím účelem, aby byly mučeny, které byly a jsou odporným způsobem zprovozovány ze světa pro naše pohodlí, a to zcela neoprávněně a zbytečně. To, že se na zvířatech testují látky obsažené v kosmetice (a mnohdy i finální produkty), ve spotřebním zboží, v potravinách, potravinových doplňcích a nápojích, v tabákových výrobcích, ve zbraních, že vivisekce se provádí v již zmiňovaném medicínském výzkumu včetně akademické půdy, jsou skutečnosti, o nichž část veřejnosti vůbec neví, někteří něco ví či tuší, a jen pár je docela slušně zasvěcených. I sem se promítá konzumerismus, v němž se pramálo nebo vůbec nezajímáme o původ výrobků a toho, o to, jaké se za nimi skrývá zlo a utrpení. Je snadné morálně odsoudit ty, kteří přímo praktikují vivisekci, ale nejsme to snad právě my konzumenti, kdo nese svůj díl viny a zodpovědnosti?

Naše “rozvinutá” společnost velebí zákazníka a spotřebitele (i když ho ve skutečnosti obelhává a podvádí). Toužíme po komfortu, dobře, ale už ne takovém, který by zajišťoval naše základní potřeby, ale po nadstavbě/luxusu, v němž už neexistují zábrany a rozumné zvážení toho, co je pro nás nutné. Jestliže se přece najdou mezi námi takoví, kteří se chtějí distancovat od praktik konzumu, na nějž se nabaluje vivisekce, velkochovy, jatka, lov a chov pro potravu a pro zábavu, cirkusy a další více či méně zrůdné zneužívání a vykořisťování zvířat, musíme sami zvolit jinou cestu.

Současná legislativa se nijak nezastává a nepřiznává práva hospodářským a laboratorním zvířatům, a tato jsou pouze redukována na výrobní a spotřební jednotky. V zájmu naší pohodlné existence jsou v laboratořích celého světa každoročně obětovány milióny myší, krys, potkanů, psů, koček, morčat, králíků, opic atd. Lze vůbec něco změnit, když ve společnosti převládá sobectví, lhostejnost a nezájem o vše, co nám osobně neslouží ku prospěchu a materiálnímu obohacení?

Tak tedy, co dělat, když proti nám stojí takový moloch? Neznám recept na to, jak změnit lidi a potažmo svět. Jsem součástí a přispěvatelem konzumerismu, ale právě tak mohu něco měnit. Tím, co spotřebovávám, činím volbu, a předávám našim zvířecím bližním vzkaz: myslím na vás a nechci, abyste kvůli mě trpěla a umírala. Nekupuji si léky (využívám bylinky a případně alternativní léčebné postupy), výrazně omezuji zpracované potraviny, neboť většinou obsahují aditiva (raději si nakoupím či jinak seženu rostlinné suroviny, z nichž pak vařím), pokud vůbec, tak používám netestovanou kosmetiku (a namísto hromady krémů úžasný, voňavý kokosový olej), nekouřím, nevlastním a nepoužívám auto.

Chápu, že ne každý může učinit takovou volbu - lidem se závažným onemocněním nebo po transplantaci nejspíš nebudu cpát, aby přestali brát lék, který je udržuje při životě či jejich život výrazně zkvalitňuje. Lidi s alergií na lepek nejspíš nepřesvědčím, aby se ještě nádavkem vzdali masa. Ale i v těchto případech má smysl hledat alternativy a nemyslet jen na sebe. Nejen v zájmu toho, aby netrpěla zvířata, ale i v zájmu pacientů či lidí s dietními omezeními. Neboť léky vyvinuté a ověřované prostřednictvím vivisekce se vyznačují řadou nežádoucích účinků, kontraindikací a často spíš škodí, než pomáhají. I jedlíky masa zklamu, jestliže si myslí, že konzumují kvalitní potraviny. Maso je ještě za života zvířat znehodnocováno krmením masokostní moučkou, růstovými hormony a antibiotiky, dále pak látkami vyplavovanými při stresu, po zavraždění pak různými barvivy, aromatickými látkami a dalšími aditivy, jež mají maso učinit atraktivnějším pro konzumenta.

Chci říct tolik, že je v moci těch z nás, kteří disponujeme nějakou kupní silou, abychom dali zvířatům palec nahoru nebo dolů. Skutečným zájmem a snahou dobrat se informací o tom, co spotřebováváme, můžeme omezit utrpení mimolidských stvoření. Svým příkladem a osvětou pak působit na druhé a šířit poselství nenásilí, skromnosti a pokory.

Máme tu výhodu, že jsme se narodili jako lidé, ale to není naše zásluha a už vůbec z toho nevyplývá právo na životy mimolidských stvoření. Naše výhoda spočítá v tom, že svými rozumovými schopnostmi bychom mohli činit svět lepším. To, že děláme pravý opak, je tragické a vymstí se nám to. Pasovali jsme se (ať už za pomoci překroucení výkladu Bible nebo misinterpretace Darwinovy evoluční teorie) do role pánů tvorstva a zotročili velkou část tvorů na této planetě. Zavíráme je do klecí, napichujeme na špendlíky, upevňujeme je do fixačních aparátů, abychom je mohli řezat, pálit, leptat kyselinou, vpichovat do nich jedy a pouštět do nich proud. Chováme je na roštech, na betonu, nutíme je dělat kousky, které nás mají „obveselit“. Pro co? Pro naše pohodlí, zábavu, zvrhlost, nenasytnost, a hlavně blbost. To, co praktikujeme, se nazývá speciesismus. Je to jeden z mnoha obludných -ismů, a spočívá v představě, že jsme nadřazeni ostatním formám života na této planetě. Ale o tom až jindy.

Moc se mi líbí tohle heslo - NO MEAT, NO MILK, NO MASTERS.

A co vám?

LITERATURA K VIVISEKCI A ETICE:

Milly Schär-Manzoli: Holocaust. Nadace Spisovatelé za práva zvířat, Praha 1996.

Nick Jukes, Mihnea Chiuia: From guinea pig to computer mouse: alternative methods for a progressive, humane education. InterNICHE, Leicester 2003.

Jan Čejka: Zvířata jsou naši bližní. Práh, Praha 2010.

Jan Čejka: Jejich jest království: výbor z knih o etickém chování vůči zvířatům a jejich osudu. Práh, Praha 2005.

Charles Patterson: Věčná Treblinka: ve vztahu ke zvířatům jsme všichni nacisté. Práh, Praha 2003.

Boria Sax: Zvířata ve Třetí říši: domácí mazlíčci, obětní beránci a holocaust. Dokořán, Praha 2003.

Obsáhlý přehled zdrojů je k dispozici na stránkách InterNICHE:

http://www.interniche.org/cz/read.html

1.dubna 2011 Boj za osvobození zvířat - PŘEDNÁŠKA + PROMÍTÁNÍ + FREEBAZAR

1.dubna 2011 se uskuteční ve Vegalite přednáška a diskuze o boji za osvobození zvířat. K promítání je připraven film Bold Native - fiktivní road movie o osvoboditeli zvířat.

Šašek z cirkusu Prince je rasista!

Rozzuřený šašek

Skupinka aktivistů v sobotu 19. 3. udělala menší letákovou informační akci před kýčovitým cirkusem Prince v Brně. Kromě toho, že v cirkuse jsou drženi otroci - zvířata, tak hlavně bylo potřeba reagovat na obtěžování lidí po městě cirkusovou dodávkou, která amplionem vyřvávala nevkusný a debilní text infantilním hláskem typu: jé mamiíííííííí, lachtani, ti jsou ale roztomilííííííííííííííííí... fuj - hnus (ikonka zvracení)!!! Že by lachtanům bylo lépe v přírodě a co musí v cirkuse zakusit a jaké metody používají cirkusáci k jejich "výcviku", to cirkusáci samozřejmě lidem neřeknou!